Prašná brána: Velkolepý vstup do středověké Prahy

Procházíte-li centrem Prahy, není možné přehlédnout majestátní Prašnou bránu – jednu z nejvýznamnějších památek středověké Prahy. Tato 54 metrů vysoká pozdně gotická městská brána není jen tak ledajakou stavbou. Právě zde totiž začínala slavná královská cesta, monumentální vstup do Starého Města, kterým do města vcházely korunovační průvody českých králů mířících na Pražský hrad.

Není tedy náhodou, že symbolem této impozantní věže je královská koruna. Při pohledu na její unikátní kamenosochařskou výzdobu můžete obdivovat postavy králů, českých patronů a světců, které jako tiší strážci dohlížejí na město už stovky let.

A pokud se rozhodnete vystoupat nahoru na ochoz ve výšce 36 metrů, odměnou vám bude výjimečný pohled na centrum Prahy, který vám doslova vezme dech.

550 let od položení základního kamene

Rok 2025 je pro Prašnou bránu mimořádně významný – slavíme totiž přesně 550 let od zahájení její stavby! Základní kámen byl slavnostně položen 20. března 1475. Při vaší návštěvě tak vlastně budete součástí více než půl tisíciletí dlouhého příběhu.

Jen si představte, kolik významných historických osobností prošlo stejným průchodem, kterým budete procházet i vy – od králů a šlechticů přes významné umělce až po obyčejné pražské měšťany, kteří byli svědky položení základního kamene. 550 let historie, která doslova ožívá pod vašima nohama!

Starší věž – Od svatého Ambrože k „Odrané“ bráně

Co možná nevíte je, že dnešní Prašná brána byla postavena na místě mnohem starší věže. Ta byla původně součástí opevnění Starého Města a pocházela z 1. poloviny 13. století.

Této původní bráně se říkalo brána sv. Ambrože podle sousedního kostela sv. Ambrože, který kdysi stával v místech dnešního domu U Hybernů. Brána sloužila jako důležitý kontrolní bod, kde se vybíralo mýto a clo. Představte si tu atmosféru: obchodníci přijíždějící na pražské trhy museli právě zde zaplatit poplatek za zboží, které přiváželi prodávat.

S postupem času se brána přejmenovala na Horskou bránu. Důvod? Vedla tudy významná cesta z Kutné Hory – města, kde se těžilo cenné stříbro proudící přímo do královské pokladny.

Zajímavý zvrat přišel s založením Nového Města pražského. Staroměstské hradby najednou ztratily svůj obranný význam a přestaly být udržovány. Věž postupně chátrala a zpustla natolik, že jí lidé začali posměšně přezdívat „Odraná“. Takhle nehezký konec ale naštěstí tato významná památka neměla.

Historie – Jak Odraná brána získala nový život

Představte si situaci: vedle chátrající věže stál v té době Králův dvůr – honosná rezidence českých králů mezi lety 1383 a 1484, která se nacházela v místech dnešního Obecního domu. Když zde pobýval král Vladislav Jagellonský, logicky usoudil, že vedle jeho majestátní rezidence nemůže stát brána v tak žalostném stavu. Přiměl tedy městské radní, aby se pustili do stavby brány nové.

Stavba začala v roce 1475, pravděpodobně pod vedením zednického mistra Václava. Ten ale na tak velkolepý projekt zřejmě nestačil, a tak ho brzy nahradil mnohem schopnější Matěj Rejsek z Prostějova (někdy také označován jako Matyáš). Zajímavostí je, že nová brána nevznikla přesně na místě té staré, ale o kousek dál – chytrý tah, který umožnil využít co nejvíce materiálu z původní stavby.

Od brány „Nové“ k „Prašné“

Brána, která se zpočátku logicky nazývala jednoduše „Nová“, byla založena na dně hradebního příkopu, asi 9 metrů pod dnešním terénem. To je možná důvod, proč je její výška dnes často uváděna nesprávně jako 65 metrů, ačkoliv ve skutečnosti měří 56 metrů. Když byl později příkop zasypáván (protože po založení Nového Města ztratil svůj význam), zmizel i most, který kdysi vedl k průjezdu brány.

Co je fascinující – že brána byla navržena také jako refugium – útočiště, kam by se panovník mohl v případě nebezpečí uchýlit z Králova dvora a zde se bránit. Nad vchodem byl dokonce tzv. smolný nos – arkýř s otvorem, kterým by se na případné útočníky shazovaly těžké předměty nebo horké tekutiny. I schodiště nahoru je postaveno velice strategicky – je příkré a navržené tak, aby se útočníci nemohli dobře bránit svými štíty.

Jenže pak přišel zvrat – král přesídlil zpátky na Pražský hrad, a tak radní nechali postavit pouze čtyři obvodové zdi a ty provizorně zastřešili. Původní výška věže byla 42 metrů. Další stavební práce byly obnoveny až roku 1592 za primátora Krocína z Drahobejle, kdy byl vybudován nový vchod a točité schodiště, které se používá dodnes. Zajímavostí je, že předtím byl přístup do věže možný pouze pavlačí z Králova dvora.

Název „Prašná“ se začal objevovat kolem roku 1715, kdy údajně sloužila jako skladiště střelného prachu – odtud ten název. Toto tvrzení ale není historicky podloženo a vlastně ani příliš pravděpodobné. Tehdejší předpisy by skladování prachu ve městě nedovolovaly, navíc střelný prach byl už uložen na jiných místech, zejména v letohrádku Hvězda.

Brána si prošla i těžkými časy – při pruském obléhání Prahy roku 1757 byla značně poničena dělostřelbou a v roce 1817 musela být odstraněna všechna poškozená plastická výzdoba. V 19. století sloužila také jako hodinová věž – nahoře pod střechou byly v roce 1823 umístěny hodiny, které byly později odstraněny.

Současný vzhled – novogotická nádhera

Prašná brána, jak ji známe dnes, získala svou současnou podobu až koncem 19. století. V letech 1878–1886 prošla rozsáhlou přestavbou v novogotickém stylu pod vedením architekta Josefa Mockera, který se nechal inspirovat Staroměstskou mosteckou věží.

Mocker věži vdechl nový život – opatřil ji elegantní dlátkovou střechou s nárožními věžičkami a ochozem, a naopak odstranil hodiny z počátku 19. století, které bránu zdobily jen něco málo přes 50 let.

Až půjdete kolem, všimněte si úchvatných detailů, na kterých se podíleli přední čeští sochaři té doby, jako byli například Bohuslav Schnirch a Ludvík Šimek.

V moderní době prošla brána generální opravou v letech 1961–1963 a sochařská výzdoba byla částečně rekonstruována v roce 1992. V loňském roce věž zahalilo lešení na několik měsíců, během kterých byla vyčištěna. Restaurátoři také sesbírali potřebné údaje o jejím stavu, aby mohli naplánovat celkovou obnovu památky.

Exteriér, který vypráví příběhy

Když se postavíte před hlavní průčelí Prašné brány (to od České národní banky), které kdysi vítalo příchozí do města, uvidíte impozantní sochařskou výzdobu. Jejím hlavním prvkem jsou sochy panovníků obklopené znaky zemí, kterým vládli.

Vlevo stojí socha českého krále Přemysla Otakara II. (se znaky Čech a Rakous, Moravy a Štýrska), vpravo je český král a římský císař Karel IV. (se znaky Svaté říše římské, Lucemburska, Česka a Niska). Je to skvělý způsob, jak si připomenout důležité postavy českých dějin a jejich význam pro Prahu.

Hned pod nimi najdete pěkný detail, který vám pomůže rozeznat, kdo je kdo. Ve věníku neboli v točenici najdete vždy iniciálu daného panovníka – „O“ pro Přemysla Otakara a „K“ pro Karla IV.

Nad panovníky se vznášejí okřídlení andělé a na čtyřech rohových sloupech stojí lvi se znaky Starého Města. V rozích pak najdete alegorické sochy panovnických ctností, které symbolizují ideály dobré vlády.

Středověký humor v kameni

Co byste na takové vznešené stavbě možná nečekali, jsou scénky z běžného života. Pod sochou Přemysla Otakara II. je znázorněna scéna, kde dívka dává za vyučenou mladíkovi, který jí sahá pod sukni – taková středověká lekce slušného chování zvěčněná v kameni.

Pod Karlem IV. zase najdete výjev mladíka nabízejícího dívce měšec peněz. Za co? To už si domyslete sami. Středověcí kameníci uměli do jinak vážné architektury vložit i tyto drobné momenty ze života, aby vyvážili všechnu tu vážnost poctám panovníkům a světcům.

Vstup s varováním

Při vjezdu do města vás nad průjezdem vítala (a stále vítá) busta rytíře s latinským nápisem, který v překladu hlásá: „Hle, Praha, poctivým jsem matkou, podvodným macechou. Tito nechť prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro.“

Jinými slovy dával tento nápis příchozím jasně najevo – vítejte v Praze, ale jen pokud přicházíte s čistými úmysly.

Nad rytířem se pyšně vypíná znak Starého města, všimnout si můžete i figurální výzdoby slepých okének v úrovni průjezdu.

Ve 2. patře fasády vás přivítají sochy českých patronů a světců, v jejichž středu na východní straně je zobrazen Kristus, duchovní ochránce města. Nechybí ani sochy sv. Petra a Pavla, připomínající silný křesťanský základ středověké společnosti.

Když zvednete oči až k cimbuří, spatříte znaky významných českých královských měst – Jaroměř, Kolín, Králův Hradec, Český Brod a Čáslav. Tato symbolická přítomnost dalších královských měst podtrhovala význam Prahy jako centra českého království.

Z druhé strany

Z opačné strany Prašné brány, tedy při tehdejším výjezdu z města (dnes ze strany od Celetné ulice), najdeme podobně bohatou výzdobu.

Nad průjezdem je umístěna busta samotného Matěje Rejska, stavitele, který bránu postavil. Drží pásku s latinskou prosbou, která v překladu zní: „Ó měšťane, odpusťte nehodným lidem žijícím bez zákona, působiti násilí mně, nádobě ušlechtilé.“

V 1. patře této západní strany pak najdete sochy Jiřího z Poděbrad (s iniciálou „J“ ve věníku a znaky Čech a Slezska, Moravy a Dolní Lužice) a Vladislava II. Jagellonského, k jehož slávě byla brána vystavěna (s iniciálou „W“ a erby Čech a Moravy, Dolních Uher a Slezska).

Stejně jako na opačné straně věže najdeme na 2. patře sochy českých patronů a světců, tentokrát Pannu Marii s dítětem, doplněné o sochy Adama a Evy. U cimbuří najdete znaky měst Domažlice, Louny, Plzeň, Písek a Beroun.

Tajemství průchodu a další výzdoby

Samotný průjezd Prašné brány je zastřešen nádhernou síťovou klenbou, která připomíná jemnou kamennou krajku, sbíhající se k vrcholovému znaku Starého Města.

Když se podíváte ze strany od Obecního domu, uvidíte malý výklenek nebo také arkýř. A právě ten sloužil jako prevét, tedy jednoduše středověký záchod. I takové praktické prvky byly součástí středověké architektury.

Průčelí ze strany od ulice Na Příkopě je nejméně zdobné ze všech, jen v horní části věže je také ozdobeno znaky měst Kouřim, Chrudim, Budějovice, Vysoké Mýto a Tábor.

Celou stavbu zakončuje již zmiňovaný ochoz a elegantní dlátková střecha.

Interiér plný překvapení

Pokud se rozhodnete vystoupat na vyhlídku, cestou vzhůru na vás čekají pozoruhodné interiéry. První patro věže je zaklenuto elegantní hvězdovou klenbou, zatímco druhé patro zdobí síťová klenba – obě jsou dílem Josefa Mockera z jeho novogotické přestavby. Stropy jednotlivých pater jsou bohatě zdobené a klenuté, což vytváří dojem, že jste vstoupili do mnohem většího prostoru.

Co ale vnitřní prostory Prašné brány činí opravdu zajímavými, jsou sochy vystupující přímo ze zdí dovnitř, jako by to byly chrliče obrácené do interiéru.

Nezapomeňte se podívat na okna, kde uvidíte překrásné vitráže s motivy města, zemí i panovníků. Když slunce prochází těmito barevnými skly, rozhazuje po vnitřních prostorách věže barevné světelné obrazce, které dodávají interiéru téměř mystickou atmosféru.

Výšlap, který stojí za to

S úctyhodnou výškou 56 metrů patří Prašná brána k impozantním dominantám Prahy. Pokud se rozhodnete vystoupat na vyhlídkový ochoz ve výšce 35 metrů, čeká vás celkem 186 schodů. To je pro představu zhruba 12 domovních pater.

Ale nebojte, ten výhled, který vás nahoře čeká, za to úsilí rozhodně stojí. Cestu vzhůru si můžete příjemně rozdělit, a to prohlídkou interiérů jednotlivých pater věže, kde se z informačních panelů dozvíte více o historii Prašné brány.

Zajímavostí je, že na ochozu najdete vyryté podpisy návštěvníků, z nichž nejstarší se datují až do let 1821 a 1844. Představte si ty příběhy, které by mohly vyprávět. Dnes však tuto památku nejlépe uchováme tím, že ji budeme obdivovat jen očima.

Pozoruhodná břidlicová střecha je ozdobena čtyřmi nárožními věžičkami, každá se tyčí do výšky 6 metrů. Jsou tu z doby novogotické přestavby od Josefa Mockera a dávají Prašné bráně její charakteristický vzhled.

Výhled z Prašné brány – Praha jako na dlani

Když se poprvé ocitnete na vyhlídkovém ochozu Prašné brány, výhled vám doslova vyrazí dech. V nejbližším okolí věže dominuje výhledu nádherný secesní Obecní dům, empírový dům U Hybernů nebo funkcionalistická budova České národní banky se sousoším Genius se lvem.

V dáli se na horizontu tyčí Národní památník na Vítkově. A samozřejmě také Žižkovská televizní věž.

Při pohledu směrem do Starého Města máme výhled na střechy domů a vystupující věže, jako například zleva věž Staroměstské radnice, Týnského chrámu a baziliky sv. Jakuba Většího. V dáli pak vidíme opět zleva Strahovský klášter, katedrálu sv. Víta a baziliku sv. Jiří na Pražském hradě.

Závěrem – klenot pražské historie

Prašná brána je nádherným příkladem gotické architektury, který nám připomíná slavnou minulost našeho hlavního města. Se svou bohatou výzdobou, jedinečnými detaily a impozantním vzhledem představuje nejen významnou pražskou památku, ale také svědectví o uměleckém a řemeslném mistrovství našich předků.

Až tedy příště budete procházet pod majestátní Prašnou bránou, vzpomeňte si, že kráčíte po stopách více než půl tisíciletí historie. Pod vašima nohama procházeli čeští králové, šlechtici, měšťané i obyčejní lidé. A všichni vzhlíželi ke stejné kráse, která stále stojí jako tichý svědek času a vypráví příběh Prahy.

Dostupnost vyhlídky Prašná brána

MHD
metro B Náměstí Republiky
metro A a B Můstek

tram Náměstí republiky (6, 8, 15, 23, 26, 42, 91, 96)

bus Náměstí republiky (207, 905, 907, 909, 911)

auto (parkovací zóny na mapy.cz)

Přejít na mapu všech vyhlídek v Praze.

Naplánujte si návštěvu Prašné brány

Otevírací doba
denně
leden–březen 10–18
duben–květen 10–19
červen–září 09–20:30
říjen–listopad 10–18
prosinec 10–19:30

Vstupenky
základní vstupné 190 Kč

Vstupenky na prohlídku Prašné brány můžete zakoupit buď přímo na místě v pokladně, nebo si je zajistit s předstihem online prostřednictvím oficiálního prodejce Colosseum Tickets. Nákupem vstupenek předem se vyhnete možným frontám, zvláště v turistické sezóně.

Poslední aktualizace článku: 15. března 2025

Autor a foto: Věra Nemochovská